Popis květnových událostí (PhDr. Jana Hrabětová)
V PODĚBRADECH PŘED 75 LETY
Poslední dny druhé světové války i v našem městě měly dramatický průběh. Poděbrady byly třetím městem po Přerovu a Nymburku, kde už 2. května 1945 došlo k povstání. Z ilegality vystoupil místní dvacetičlenný Revoluční národní výbor v čele s předsedou MUDr. Ladislavem Filipem, který nejdříve na radnici projednal s velitelem místní německé posádky podplukovníkem Schusterem, že bude oboustranně dodržován ve městě klid a pořádek. Pod vlivem dramatických válečných událostí se nedalo zabránit lidem, aby po obědě zaplnili celé náměstí. Odtud se pak dav v čele RNV a za asistence německých tanků ubíral na nádvoří sokolovny, kde vyslechl projevy o celkové situaci i výzvu ke klidu a vyčkávání. Přes přítomnost německého vojska, ubytovaného v zámku panovalo mezi lidmi radostné vzrušení, poslouchal se rozhlas a sledoval postup osvoboditelů. Do této nálady se v sobotu 5. května za ponurého deštivého počasí se ozvalo z pražského rozhlasu zoufalé volání o pomoc. RNV, který už čile organizoval různé protiněmecké akce a jednal o spořádaném odchodu německého vojska z Poděbrad, se zapojil i do pomoci bojující Praze. Protože se i přes Poděbrady hlavně v neděli 6. května valily německé motorizované jednotky, organizoval budování zátarasů na několika místech ve městě i v nejbližším okolí. Ty pak účinně zadržovaly postup Němců.
V úterý 8. května ráno projeli od Prahy na Hradec Králové v šesti rychlých obrněných vozech američtí parlamentáři s bílým praporem, což byla jediná přítomnost Američanů v našem městě. Během odpoledne se přesouvala přes Poděbrady celá německá divize z Hradce Králové na západ. Od rána se také začalo stahovat k odsunu všechno německé civilní obyvatelstvo a odpoledne oficiálně oznámil velitel Schuster odchod německé posádky, on sám zámek opustil jako poslední v 18 hodin. Hned na to zavlála na zámecké věži československá vlajka a poprvé po šesti letech se rozsvítilo veřejné osvětlení. Ulice se zaplnily lidmi, hrála hudba a všude panovala radostná nálada. Rychle se také šířila zpráva, že se Rusové blíží. Ve 24 00 vstoupila v platnost kapitulace Německa.
Ve středu 9. května ráno mezi sedmou a osmou hodinou projely přes Poděbrady směrem ku Praze dva vyčleněné sovětské odřady z 38. armády K. S. Moskalenka a z 60. armády P. A. Kuročkina. Nikdo neměl čas se v Poděbradech zastavit, protože všichni pospíchali na pomoc stále bojující Praze. Zanedlouho pak tank za tankem začali projíždět městem další Rudoarmějci, vítáni zástupy Poděbraďáků, kteří leomovali na obou chodnících celý průjezd městem. Do radostné nálady jako úder padla zpráva o smrti Karla Hampla. Student a skaut, jediná oběť květnové revoluce v našem městě byl při hlídce u parku zasažen kulkou z auta prchajících Němců. V přestřelkách s Němci, kteří se snažili uniknout před sovětskou kolonou postranními ulicemi, hned zasahovaly ozbrojené místní hlídky i sovětští vojáci. Při tom zahynulo celkem 42 Němců, kteří pak byli pochováni na hřbitově v Kluku. Pohřeb Karla Hampla, vypravený na náklady města, se konal za velké účasti obyvatel 13. května a místo, kde položil svůj život, dodnes připomíná jeho pomníček.
Až do noci v nádherném májovém počasí naším městem projížděly nepřetržité kolony tanků, děl, nákladních aut, obsazených ozbrojenými sovětskými vojáky, mezi kterými byli i plno děvčat. Někteří se už zastavovali, zahrnováni všemožnou pozorností našich lidí i květinami. První Rudoarmějci se v Poděbradech zdrželi až ve čtvrtek 10. května. RNV zajistil pro 1800 vojáků, kteří dorazili do Poděbrad navečer ubytování. Už předtím pomocí německých zajatců byly pro ně vyklizeny v lázeňských domech a školách bývalé lazarety. Rudá armáda přebírala válečnou kořist a upravovala si prostranství pro bojovou techniku, vozy a koně. Naši lidé a sovětští vojáci se potom setkali v lázeňském parku, kde po celý den vyhrávala hudba, pokračovaly veselice. V sobotu 12. května se v Poděbradech ubytovalo dalších 700 rudoarmějců a všichni zdejší jim ochotně poskytovali pohostinství i ubytování řadě důstojníků a lékařů ve svých bytech.
Město v těchto dnech bylo také plné lidí různých národností, kteří se vraceli z německých koncentračních táborů domů, do vlasti. Byli to Angličané, Skotové, Holanďané, Francouzi. I o ně bylo třeba se postarat, nakrmit je, nechat odpočinout. Mezi nimi bylo i plno našich, vracejících se z koncentráků a z nucených prací. Ti po krátké přestávce pokračovali dál, aby byli co nejdříve u svých rodin.
Část sovětské armády odjela z Poděbrad po měsíčním pobytu 9. června, ostatní vojsko odcházelo postupně až do podzimu 1945. Ve funkcích velitelů sovětské posádky se tu po majoru Nikitinovi vystřídal ještě plukovník Andrej Petrovič Fokin, hrdina SSSR a podplukovník Ivan Nikolajevič Fedan. Oběma bylo uděleno čestné občanství.
PhDr. Jana Hrabětová
Poslední dny druhé světové války i v našem městě měly dramatický průběh. Poděbrady byly třetím městem po Přerovu a Nymburku, kde už 2. května 1945 došlo k povstání. Z ilegality vystoupil místní dvacetičlenný Revoluční národní výbor v čele s předsedou MUDr. Ladislavem Filipem, který nejdříve na radnici projednal s velitelem místní německé posádky podplukovníkem Schusterem, že bude oboustranně dodržován ve městě klid a pořádek. Pod vlivem dramatických válečných událostí se nedalo zabránit lidem, aby po obědě zaplnili celé náměstí. Odtud se pak dav v čele RNV a za asistence německých tanků ubíral na nádvoří sokolovny, kde vyslechl projevy o celkové situaci i výzvu ke klidu a vyčkávání. Přes přítomnost německého vojska, ubytovaného v zámku panovalo mezi lidmi radostné vzrušení, poslouchal se rozhlas a sledoval postup osvoboditelů. Do této nálady se v sobotu 5. května za ponurého deštivého počasí se ozvalo z pražského rozhlasu zoufalé volání o pomoc. RNV, který už čile organizoval různé protiněmecké akce a jednal o spořádaném odchodu německého vojska z Poděbrad, se zapojil i do pomoci bojující Praze. Protože se i přes Poděbrady hlavně v neděli 6. května valily německé motorizované jednotky, organizoval budování zátarasů na několika místech ve městě i v nejbližším okolí. Ty pak účinně zadržovaly postup Němců.
V úterý 8. května ráno projeli od Prahy na Hradec Králové v šesti rychlých obrněných vozech američtí parlamentáři s bílým praporem, což byla jediná přítomnost Američanů v našem městě. Během odpoledne se přesouvala přes Poděbrady celá německá divize z Hradce Králové na západ. Od rána se také začalo stahovat k odsunu všechno německé civilní obyvatelstvo a odpoledne oficiálně oznámil velitel Schuster odchod německé posádky, on sám zámek opustil jako poslední v 18 hodin. Hned na to zavlála na zámecké věži československá vlajka a poprvé po šesti letech se rozsvítilo veřejné osvětlení. Ulice se zaplnily lidmi, hrála hudba a všude panovala radostná nálada. Rychle se také šířila zpráva, že se Rusové blíží. Ve 24 00 vstoupila v platnost kapitulace Německa.
Ve středu 9. května ráno mezi sedmou a osmou hodinou projely přes Poděbrady směrem ku Praze dva vyčleněné sovětské odřady z 38. armády K. S. Moskalenka a z 60. armády P. A. Kuročkina. Nikdo neměl čas se v Poděbradech zastavit, protože všichni pospíchali na pomoc stále bojující Praze. Zanedlouho pak tank za tankem začali projíždět městem další Rudoarmějci, vítáni zástupy Poděbraďáků, kteří leomovali na obou chodnících celý průjezd městem. Do radostné nálady jako úder padla zpráva o smrti Karla Hampla. Student a skaut, jediná oběť květnové revoluce v našem městě byl při hlídce u parku zasažen kulkou z auta prchajících Němců. V přestřelkách s Němci, kteří se snažili uniknout před sovětskou kolonou postranními ulicemi, hned zasahovaly ozbrojené místní hlídky i sovětští vojáci. Při tom zahynulo celkem 42 Němců, kteří pak byli pochováni na hřbitově v Kluku. Pohřeb Karla Hampla, vypravený na náklady města, se konal za velké účasti obyvatel 13. května a místo, kde položil svůj život, dodnes připomíná jeho pomníček.
Až do noci v nádherném májovém počasí naším městem projížděly nepřetržité kolony tanků, děl, nákladních aut, obsazených ozbrojenými sovětskými vojáky, mezi kterými byli i plno děvčat. Někteří se už zastavovali, zahrnováni všemožnou pozorností našich lidí i květinami. První Rudoarmějci se v Poděbradech zdrželi až ve čtvrtek 10. května. RNV zajistil pro 1800 vojáků, kteří dorazili do Poděbrad navečer ubytování. Už předtím pomocí německých zajatců byly pro ně vyklizeny v lázeňských domech a školách bývalé lazarety. Rudá armáda přebírala válečnou kořist a upravovala si prostranství pro bojovou techniku, vozy a koně. Naši lidé a sovětští vojáci se potom setkali v lázeňském parku, kde po celý den vyhrávala hudba, pokračovaly veselice. V sobotu 12. května se v Poděbradech ubytovalo dalších 700 rudoarmějců a všichni zdejší jim ochotně poskytovali pohostinství i ubytování řadě důstojníků a lékařů ve svých bytech.
Město v těchto dnech bylo také plné lidí různých národností, kteří se vraceli z německých koncentračních táborů domů, do vlasti. Byli to Angličané, Skotové, Holanďané, Francouzi. I o ně bylo třeba se postarat, nakrmit je, nechat odpočinout. Mezi nimi bylo i plno našich, vracejících se z koncentráků a z nucených prací. Ti po krátké přestávce pokračovali dál, aby byli co nejdříve u svých rodin.
Část sovětské armády odjela z Poděbrad po měsíčním pobytu 9. června, ostatní vojsko odcházelo postupně až do podzimu 1945. Ve funkcích velitelů sovětské posádky se tu po majoru Nikitinovi vystřídal ještě plukovník Andrej Petrovič Fokin, hrdina SSSR a podplukovník Ivan Nikolajevič Fedan. Oběma bylo uděleno čestné občanství.
PhDr. Jana Hrabětová
