5. 5. 1945
V dopoledních hodinách byl na náměstí klid, pouze hloučky lidí, postávajících na ulicích a náměstí, svědčily o všeobecném napětí a očekávání nových událostí. Mnozí si již povšimli, že pražský rozhlas vysílal téměř pouze česky, německé hlášení bylo velmi řídké. Asi ve 12.30 hod., po krátkých zprávách, tentokráte bez německého hlášení, počal pražský rozhlas volati o pomoc a oznamoval, že tam jsou stříleni čeští lidé. Všeho občanstva se zmocnilo vzrušení. Mnozí vybíhali na ulice, jiní opět spěchali domů, každý však tušil, že nadešly rozhodné hodiny.
V úřadovně odbojového hnutí zachytil zprávu Jiří Sůra, který nařídil ihned nástup všech složek prvního sledu. Nastoupily skupiny poručíka Turka, Zahradníčkovy motospojky, mládež, hasiči, pak četníci, policie atd. Uváženy ihned prostředky, které měl Národní výbor k dispozici pro případ boje: několik partyzánských oddílů v nymburském okrese o síle asi 400–500 osob, četu Jugoslávců na Loučeni, jejichž spolupráci zajistil zpravodajský důstojník poručík J. Kotouč, ve městě pak tajně mobilisovaní dobrovolníci, z řad zaměstnanců dílen a ostatních železničářů asi v síle roty, jejichž počet mohl býti později až zdvojnásoben. Všichni tito bojovníci byli však velmi málo ozbrojeni a proti nim stálo asi 1 500 německých vojáků ve městě a v okolních vesnicích a v zádech pak silná posádka milovická. Po poradě s vojenskými odborníky bylo rozhodnuto, aby ve městě byl udržen klid a aby boje byly přeneseny na venkov. Partyzánské oddíly měly přepadati malé posádky a transporty a zmocňovati se zbraní, železničáři měli rušiti spoje, aby tak znemožnili odeslání německých posil pro Prahu apod. V tom ale zakročila německá posádka, obsadila hlavní ulice a náměstí a jedna četa vtrhla do budovy Okresní záložny hospodářské a internovala vedoucí odboje a obsadila poštu. Internovaní členové Národního výboru však ohlásili, že šlo pouze o poradu, jak zachovati klid ve městě a byli opět propuštěni. Ihned poté nastoupil národní výbor na opuštěné náměstí, nechal vyvěsiti vlajku na budovu Okresní záložny hospodářské a předseda Ing. V. Boháč uvítal v proslovu tento symbol svobody. Velitel vojenské hotovosti na náměstí nařídil palbu, nikdo však nebyl zraněn. Pak byl nucen Němec Schwache k intervenci u velícího plukovníka, který hotovost z náměstí odvolal.
Mezitím pražský rozhlas vyzýval k zastavení provozu na železnici, což bylo ihned splněno. Členové národního výboru A. Tyll a Jar. Hamr sesadili přednostu nymburského nádraží Spetlaka a úřad převzal vrchní adjunt Kočí. Na nádražních budovách byly vztyčeny československé vlajky. Současně byl připraven zvláštní vlak, který by mohl v případě potřeby dovésti dobrovolníky na pomoc Prahy.
V dílnách se všichni zaměstnanci shromáždili a po projevu bývalého komunistického poslance A. Tylla provolali zdar Československé republice. Nevojáci a nespolehliví zaměstnanci byli posláni domů, vojáci a dobrovolníci čekali pod velením československé důstojníka na další rozkazy. Dílny ČSD se tak staly hlavní nymburskou pevností, shromaždištěm a arsenálem pod velením poručíka Turka a kapitána Grundmana.
Mezitím hlásil pražský rozhlas, že v Praze propukly pouliční boje. Jest samozřejmé, že postup těchto bojů byl občanstvem sledován s napětím, jaké snad ještě nikdo nezažil. Na domech se počaly opět objevovati československé vlajky, trikolory byly opět připevňovány na oděvy. Ovšem, jistá nedůvěra, která byla důsledkem událostí 2. května, byla příčinou určité reservovanosti, která tentokráte pronikla do všech projevů radosti. Obavy z toho, co by mohlo přijíti, byly příliš mocné, aby mohly býti zcela přehlušeny pocitem radosti, že se konečně blíží osvobození.
Zástupci Národního výboru se zatím z podnětu Němců odebrali k veliteli německé posádky na nádraží a požádali jej o kapitulaci a vydání zbraní. Po delším jednání odmítl velitel vydati zbraně civilním osobám a byl ochoten kapitulovati pouze řádnému vojsku, které by zaručilo bezpečnost kapitulujícím.
A již opět hlásil pražský rozhlas, že bude učiněn projev revoluční Národní gardy. Občanstvo prožívalo další chvíle napětí, když dlouho a dlouho očekávalo u svých přijímačů prohlášení československé samostatnosti, po němž však následovaly další zprávy o postupujících bojích v Praze a konečně vyslechlo i toužebně očekávanou zprávu o kapitulaci německých vojsk, která však vzbudila jen málo radosti, když bylo zřejmé, že části německé armády – a mezi nimi i ta v Praze – míní pokračovati v boji. Po zprávě o kapitulaci byli nymburští Němci ihned sváženi do budovy reálného gymnasia a do hotelu „Žlábek“, kde je hlídala silně ozbrojená německá stráž.
Osazenstvo dílen ČSD zůstalo po celou noc v závodě a cvičilo používání zbraní. Jinak byl klid, že mnoho lidí spalo jen velmi málo.
V úřadovně odbojového hnutí zachytil zprávu Jiří Sůra, který nařídil ihned nástup všech složek prvního sledu. Nastoupily skupiny poručíka Turka, Zahradníčkovy motospojky, mládež, hasiči, pak četníci, policie atd. Uváženy ihned prostředky, které měl Národní výbor k dispozici pro případ boje: několik partyzánských oddílů v nymburském okrese o síle asi 400–500 osob, četu Jugoslávců na Loučeni, jejichž spolupráci zajistil zpravodajský důstojník poručík J. Kotouč, ve městě pak tajně mobilisovaní dobrovolníci, z řad zaměstnanců dílen a ostatních železničářů asi v síle roty, jejichž počet mohl býti později až zdvojnásoben. Všichni tito bojovníci byli však velmi málo ozbrojeni a proti nim stálo asi 1 500 německých vojáků ve městě a v okolních vesnicích a v zádech pak silná posádka milovická. Po poradě s vojenskými odborníky bylo rozhodnuto, aby ve městě byl udržen klid a aby boje byly přeneseny na venkov. Partyzánské oddíly měly přepadati malé posádky a transporty a zmocňovati se zbraní, železničáři měli rušiti spoje, aby tak znemožnili odeslání německých posil pro Prahu apod. V tom ale zakročila německá posádka, obsadila hlavní ulice a náměstí a jedna četa vtrhla do budovy Okresní záložny hospodářské a internovala vedoucí odboje a obsadila poštu. Internovaní členové Národního výboru však ohlásili, že šlo pouze o poradu, jak zachovati klid ve městě a byli opět propuštěni. Ihned poté nastoupil národní výbor na opuštěné náměstí, nechal vyvěsiti vlajku na budovu Okresní záložny hospodářské a předseda Ing. V. Boháč uvítal v proslovu tento symbol svobody. Velitel vojenské hotovosti na náměstí nařídil palbu, nikdo však nebyl zraněn. Pak byl nucen Němec Schwache k intervenci u velícího plukovníka, který hotovost z náměstí odvolal.
Mezitím pražský rozhlas vyzýval k zastavení provozu na železnici, což bylo ihned splněno. Členové národního výboru A. Tyll a Jar. Hamr sesadili přednostu nymburského nádraží Spetlaka a úřad převzal vrchní adjunt Kočí. Na nádražních budovách byly vztyčeny československé vlajky. Současně byl připraven zvláštní vlak, který by mohl v případě potřeby dovésti dobrovolníky na pomoc Prahy.
V dílnách se všichni zaměstnanci shromáždili a po projevu bývalého komunistického poslance A. Tylla provolali zdar Československé republice. Nevojáci a nespolehliví zaměstnanci byli posláni domů, vojáci a dobrovolníci čekali pod velením československé důstojníka na další rozkazy. Dílny ČSD se tak staly hlavní nymburskou pevností, shromaždištěm a arsenálem pod velením poručíka Turka a kapitána Grundmana.
Mezitím hlásil pražský rozhlas, že v Praze propukly pouliční boje. Jest samozřejmé, že postup těchto bojů byl občanstvem sledován s napětím, jaké snad ještě nikdo nezažil. Na domech se počaly opět objevovati československé vlajky, trikolory byly opět připevňovány na oděvy. Ovšem, jistá nedůvěra, která byla důsledkem událostí 2. května, byla příčinou určité reservovanosti, která tentokráte pronikla do všech projevů radosti. Obavy z toho, co by mohlo přijíti, byly příliš mocné, aby mohly býti zcela přehlušeny pocitem radosti, že se konečně blíží osvobození.
Zástupci Národního výboru se zatím z podnětu Němců odebrali k veliteli německé posádky na nádraží a požádali jej o kapitulaci a vydání zbraní. Po delším jednání odmítl velitel vydati zbraně civilním osobám a byl ochoten kapitulovati pouze řádnému vojsku, které by zaručilo bezpečnost kapitulujícím.
A již opět hlásil pražský rozhlas, že bude učiněn projev revoluční Národní gardy. Občanstvo prožívalo další chvíle napětí, když dlouho a dlouho očekávalo u svých přijímačů prohlášení československé samostatnosti, po němž však následovaly další zprávy o postupujících bojích v Praze a konečně vyslechlo i toužebně očekávanou zprávu o kapitulaci německých vojsk, která však vzbudila jen málo radosti, když bylo zřejmé, že části německé armády – a mezi nimi i ta v Praze – míní pokračovati v boji. Po zprávě o kapitulaci byli nymburští Němci ihned sváženi do budovy reálného gymnasia a do hotelu „Žlábek“, kde je hlídala silně ozbrojená německá stráž.
Osazenstvo dílen ČSD zůstalo po celou noc v závodě a cvičilo používání zbraní. Jinak byl klid, že mnoho lidí spalo jen velmi málo.
