10. 5. 1945
V časných ranních hodinách se ozývaly poblíže Nymburka výstřely a detonace, svědčící o tom, že vyčišťování okolí od zbytků nepřátelských tlup není ještě zcela skončeno. Ve městě byl ráno již úplný klid. Na náměstí bylo záhy shromážděno velké množství lidu, který zde stále s velkým nadšením sledoval proud radostných událostí. Asi k 7. hodině přijelo sovětské nákladní auto s vojenskou posádkou. Veliké nadšení se zmocnilo všech přítomných, kteří hlasitým voláním a máváním pozdravovali tyto prvé členy spojenecké Rudé armády. Auto na krátkou chvíli zastavilo a ruský důstojník Fjodor Fjodorovič Filipčuk pronesl krátký proslov ke shromážděnému občanstvu z balkonu okresní záložny hospodářské, sídla to Národního výboru. Řeč tlumočil do češtiny jeden z přítomných diváků. Jest pochopitelné, že projev byl vyslechnut s velikým nadšením a odměněn bouřlivým potleskem a provoláváním slávy Rudé armádě. Hosté se však zdrželi ve městě pouze krátce a záhy se vydali na další cestu.
Asi v 8.30 hod. hlásil místní rozhlas, že městem bude projížděti Rudá armáda. Všeho občanstva se zmocnilo rozechvění a každý se připravoval na přivítání hostů. Ženy a dívky v národních krojích přinášely na náměstí hojnost bezových květů, aby jimi přivítali sovětské vojáky. Náměstí se naplnilo tak, že již řadu let zde nebylo viděti tolik lidí pohromadě. Četní příslušníci ozbrojených i civilních složek, důstojníci, legionáři, hasiči apod., ti všichni zpestřovali nymburské náměstí.
Osud však příliš nepřál Nymburku, neboť k velikému zklamání všech bylo oznámeno, že vzhledem k vojenské přehlídce v Praze, bude Rudá armáda projížděti Nymburkem až zítra.
Zástupy se ovšem nerozešly, neboť náměstí a jeho ruch bylo nejvhodnějším místem, kde bylo možno něco viděti a slyšeti. Bohatě ozdobené domy, na nichž byla téměř všude vyvěšena vedle československé ještě rudá vlajka, krásně upravené výklady s obrazy presidenta Beneše, presidenta-osvoboditele T.G. Masaryka a maršála Stalina, to vše vytvářelo sváteční náladu. Asi k 10 hod. přijela z Jabkenic čtyři nákladní auta s partyzány „Rudou růži ti dám.“ Nastalo veliké vítání, dorozumívání bylo někdy dosti obtížné, neboť ve skupině byli kromě Čechů i Chorvati a Rusové.
V téže době projíždělo náměstím i nákladní auto se zajatými německými vojáky útvaru SS. Bylo napadáno rozhořčeným obyvatelstvem, na jehož adresu byly z auta vyřknuty nadávky.
Odpoledne odsoudil lidový soud 7 členů SS k smrti, v dílnách odsoudil válečný soud 1 člena SS k smrti. Odsouzení byli zastřeleni.
V odpoledních hodinách procházelo městem množství německých zajatců, kteří byli odváděni do sběrných táborů. Asi ke 4 hodině přijelo na náměstí nákladní auto s anglickými zajatci z Ratiboře. Opět nastalo veliké vítání, angličtí vojáci rozdávali fotografie, občané jim přinesli posilnění (zvláště veliká byla radost z piva) a družná zábava trvala až do chvíle rozloučení a odjezdu.
K 19. hodině přijely na náměstí prvé ruské motorisované jednotky. Mezi shromážděnými diváky propuklo veliké nadšení. Za chvíli přijelo auto se sovětskými důstojníky a dva z nich (jeden plukovník “hrdina sovětského svazu“) promluvili k občanstvu. Projev překládal podplukovník Kosař. S důstojníky pozdravil shromážděné Nymburáky i šestnáctiletý sovětský voják. Pak počaly projížděti městem stále nové a nové jednotky. Dav na náměstí rychle vzrůstal a sledoval se zájmem sovětské vojáky, z nichž mnozí hráli na harmoniky, a podivoval se i množství ruských žen – vojáků. Večer bylo náměstí slavnostně osvětleno, byly vypalovány rakety a zavěšena vlajkosláva. Několik slov k lidu pronesla i 22 letá sovětská bojovnice, ozdobená několika vyznamenáními.
Místní rozhlas hlásil toho dne, aby občané nabídli volné byty pro sovětské důstojníky. Přihlášek bylo záhy daleko více než žadatelů. Veselice na náměstí byla ukončena až po půlnoci.
Během dne provedl národní výbor zapečetění německých bytů, ohlášen byl i prozatimní výsledek sbírky pro vězně v Terezíně, 4 tisíce oděvů a 250 000 Kč na hotovosti.
Přesuny ruských jednotek byly prováděny po celou noc.
Asi v 8.30 hod. hlásil místní rozhlas, že městem bude projížděti Rudá armáda. Všeho občanstva se zmocnilo rozechvění a každý se připravoval na přivítání hostů. Ženy a dívky v národních krojích přinášely na náměstí hojnost bezových květů, aby jimi přivítali sovětské vojáky. Náměstí se naplnilo tak, že již řadu let zde nebylo viděti tolik lidí pohromadě. Četní příslušníci ozbrojených i civilních složek, důstojníci, legionáři, hasiči apod., ti všichni zpestřovali nymburské náměstí.
Osud však příliš nepřál Nymburku, neboť k velikému zklamání všech bylo oznámeno, že vzhledem k vojenské přehlídce v Praze, bude Rudá armáda projížděti Nymburkem až zítra.
Zástupy se ovšem nerozešly, neboť náměstí a jeho ruch bylo nejvhodnějším místem, kde bylo možno něco viděti a slyšeti. Bohatě ozdobené domy, na nichž byla téměř všude vyvěšena vedle československé ještě rudá vlajka, krásně upravené výklady s obrazy presidenta Beneše, presidenta-osvoboditele T.G. Masaryka a maršála Stalina, to vše vytvářelo sváteční náladu. Asi k 10 hod. přijela z Jabkenic čtyři nákladní auta s partyzány „Rudou růži ti dám.“ Nastalo veliké vítání, dorozumívání bylo někdy dosti obtížné, neboť ve skupině byli kromě Čechů i Chorvati a Rusové.
V téže době projíždělo náměstím i nákladní auto se zajatými německými vojáky útvaru SS. Bylo napadáno rozhořčeným obyvatelstvem, na jehož adresu byly z auta vyřknuty nadávky.
Odpoledne odsoudil lidový soud 7 členů SS k smrti, v dílnách odsoudil válečný soud 1 člena SS k smrti. Odsouzení byli zastřeleni.
V odpoledních hodinách procházelo městem množství německých zajatců, kteří byli odváděni do sběrných táborů. Asi ke 4 hodině přijelo na náměstí nákladní auto s anglickými zajatci z Ratiboře. Opět nastalo veliké vítání, angličtí vojáci rozdávali fotografie, občané jim přinesli posilnění (zvláště veliká byla radost z piva) a družná zábava trvala až do chvíle rozloučení a odjezdu.
K 19. hodině přijely na náměstí prvé ruské motorisované jednotky. Mezi shromážděnými diváky propuklo veliké nadšení. Za chvíli přijelo auto se sovětskými důstojníky a dva z nich (jeden plukovník “hrdina sovětského svazu“) promluvili k občanstvu. Projev překládal podplukovník Kosař. S důstojníky pozdravil shromážděné Nymburáky i šestnáctiletý sovětský voják. Pak počaly projížděti městem stále nové a nové jednotky. Dav na náměstí rychle vzrůstal a sledoval se zájmem sovětské vojáky, z nichž mnozí hráli na harmoniky, a podivoval se i množství ruských žen – vojáků. Večer bylo náměstí slavnostně osvětleno, byly vypalovány rakety a zavěšena vlajkosláva. Několik slov k lidu pronesla i 22 letá sovětská bojovnice, ozdobená několika vyznamenáními.
Místní rozhlas hlásil toho dne, aby občané nabídli volné byty pro sovětské důstojníky. Přihlášek bylo záhy daleko více než žadatelů. Veselice na náměstí byla ukončena až po půlnoci.
Během dne provedl národní výbor zapečetění německých bytů, ohlášen byl i prozatimní výsledek sbírky pro vězně v Terezíně, 4 tisíce oděvů a 250 000 Kč na hotovosti.
Přesuny ruských jednotek byly prováděny po celou noc.
